Jak homeopatie funguje

Vitální síla = životní energie.

Jedním z důležitých pojmů, se kterým se v homeopatii často setkáváme je pojem vitální síla. Vitální síla je v podstatě synonymem pro naši životní energii. To, jakou kvalitou vitální síly člověk disponuje, pak určuje míru jeho schopnost udržet ve svém těle i životě rovnovážný stav a nestát se "nemocným". Tuto vitální sílu je možné narušit buď zvenku - například očkováním, působením různých chemických látek, způsobem našeho stravování apod. či zevnitř skrze naše vlastní mentálně-psychické nastavení. Svou roli v tom, zda člověk znadno onemocní či ne hraje samozřejmě také faktor genetický, kdy je nám předpoklad k nemocem určitého typu dán již naším narozením. To, zda se faktor genetiky následovně v našem životě projeví či ne záleží pak v mnohém opět na tom, jaký životní styl vedeme a jak pečujeme také o svůj duševní život.

Jakým způsobem se setkáváme se svou realitou?

Naše vitální síla je od počátku našeho života podrobována zkouškám a úskalým. Okolnosti našeho prenatálního vývoje, porodu, ranného dětství i dalšího průběhu života vytváří neopakovatelnou mozaiku a tato pak ve svém celku dává vzniknout naší osobnosti a podhoubí, ze kterého se rodí systém našich přesvědčení, myšlenek a postojů. Mnohé z nich jsou nám předány skrze výchovu a názory našich rodičů a lidí kolem nás a některé jsou součástí širšího pole víry našich předků a celé společnosti. Některá naše přesvědčení a postoje se jeví za určitých okolností jako správná a funkční, ale za jiných okolností už mohou naopak pracovat proti nám. Míra naší schopnosti zůstat zdraví a procházet životem s dobrým pocitem je pak do značné míry spojena s tím, nakolik jsme schopni zůstat v životě flexibilní a citlivý k tomu, jaké poselství nám život v každém okamžiku přináší a z tohoto pak následovně činit praktické kroky.

Způsob, jakým jsme se naučili myslet a postoje, které si vůči životu vytváříme hrají podstatnou roli v tom, jakým způsobem je formováno a funguje i naše fyzické tělo. Myšlenky můžeme na symbolické úrovni vnímat jako neviditelná vlákna vedoucí k našim orgánům. Můžeme také mluvit o tom, že každá část našeho těla má svou vlastní buněčnou paměť, ve které je uložen náš soubor přesvědčení a skrze který pak následovně filtrujeme svou realitu.

Nemoc je tedy možné určitým úhlem pohledu pokládat i za jakýsi indikátor ne-rovnováhy v našem životě. Pokud se nemoc navíc stává chronickou, může to znamenat to, že v nějaké oblasti svého života chodíme v pomyslném kruhu a nejsme schopní z něj vykročit směrem k novému úhlu pohledu a nastolení nových životních okolností.

V homeopatických lécích je frekvence to, co působí.

A tady už se dostáváme k vysvětlení toho, na jakém principu vlastně homeopatie pracuje. To, co skrze homeopatický lék působí je nikoliv účinná látka, ale frekvence. Můžeme to také nazvat vibrací nebo vlněním. Vše, co na světě existuje, disponuje svou naprosto specifickou frekvencí. Stejně tak i náš individuální způsob vidění světa a reakce na život je možné vyjádřit souborem myšlenek a tyto dále převést na jednotlivé frekvence. Když homeopat hledá nejvhodnější homeopatický lék pro konkrétního člověka, nacházejícího se v konkrétním čase, pak vlastně hledá frekvenci, která je tomuto člověku v daném čase nejbližší. Toto vystihuje homeopatické úsloví "léčení podobného podobným". Skrze aplikaci podobného dojde dočasně k určitému zesílení této frekvence a následnému návratu k rovnovážnému stavu. Pokud je však nemoc již chronickou, pak je třeba na léčbu nahlížet jako na proces, kdy podáváme postupně více homeopatických léků a jimi vlastně oslovujeme jednotlivé fáze vývoje nemoci, které jsou v nás stále přítomné a postupně vedou ke stavu, ve kterém se nacházíme aktuálně. V homeopatii je tedy vše o frekvenci - jiná frekvence je ve fázi, kdy se onemocnění zatím demonstruje pouze na úrovní pocitů případně myšlenek, jiná frekvence je při prvních psychosomatických projevech a jiná je pak po několika letech opakujících se potíží. V ideálním případě by tedy homeopat měl během procesu léčby postupně zachytit všechny tyto fáze tak, aby došlo k vyléčení nemoci v celé její šíři.

Nemoc je náš vývoj a její transformace přináší přináší novou sílu.

Skrze homeopatickou léčbu je ve svě podstatě narušen náš chronický způsob vnímání života a můžeme si zároveň více a více uvědomovat okamžiky, kdy nejsme ve svém životě plně autentičtí a v souladu. Homeopatické léky často otevírají i naše 13.komnaty a my máme možnost propustit jejich obsah ven a s pomocí poselství homeopatického léku se s ním vypořádat a dojít k osvobození naší uvězněné životní síly. Někdy je to proces bolestný, ale vždy s sebou nese transformaci nás samých a příležitost k lepšímu zdraví a vytvoření radostnějšího a láskyplnějšího života po jakém většina z nás touží.